Malenice č. 32 byla samota v romantickém údolí pod Dražní (k níž Malenice patřila). Místo samoty je označeno šipkou - leží na Stezce Ludvíka Očenáška - zastavení č.8
Z pamětní knihy obce Dražeň - str. 26
|
Do Dražně náleží též samota Malenice východně od Dr. v tichém a pěkném údolíčku potůčku dražeňského, 1,5 km vzdálená – mezi lesy oplývajícími houbami. Zde v tomto koutku obývají tou dobou v 1 domku 2 rodiny se 7 osobami. Zde přebýval v létech 80tých důlní dozorce p. Očenášek se 6 dětmi – jeho syn přičinlivostí a důmyslem domohl se blahobytu, založiv si po přesídlení do Prahy továrnu a získal si též zásluhy o osvobození národa čes. Za války světové. V Malenici před časy vedena byla pod zemí štola as 200-300 m dlouhá, kde spodní vodou vyluhoval se „skr“ , tj, z kameničné břidlice (síranu železa) ku přípravě firmou Stark David, nyní slouží sedlina ku přípravě barev fasádních a k jiným účelům. |
Rok po zastavení těžby v Dolní Bělé sem byl přeložen otec Vojtěch Očenášek, protože zde byl nově otevřen důl na železitý kyz.
V romantickém údolí Malenice prožil nejkrásnější období svého života - celé dětství. Do školy chodil do Dolní Bělé spolu se svým bratrem Augustinem. Podle učitele Václava Nedbala navštěvovala dolnobělskou školu i Ludvíkova sestra Magdalena a bratr Ladislav. V Malenici se narodili i další Ludvíkovi sourozenci - Ida a Josef.
V dopisech z r. 1946 Ludvík Očenášek psal :
"Těším se již na Dražeň, Malenici a Dolní Bělou a pak si toho napovídáme do zásoby tolik, aby mi to zas vystačilo pro potěšení delší čas."
"Chci se úplně zotavit pobytem ve svém milém kraji, v jeho lesích, polích a na procházkách k Malenici".
Rodina zde bydlela do smrti otce v r. 1888, poté se matka s dětmi přestěhovala do Prahy.
Malenice - zastavení č.8 na Stezce Ludvíka Očenáška - 2009
