1918 - Nový úkol

    Čas ubíhal, politické události počaly se rychle vyvíjeti. Poslední německá ofensiva na západě byla zaražena. Maršál Foch zahájil protiofensivu. Němci počali s velikými ztrátami ustupovati. Dychtivě jsme sledovali každou zprávičku o postupu dohodových vojsk, a dle toho jsme posuzovali, kdy může býti válka skončena a kdy již bude rozhodnuto o našem osudu.

   Třebaže pro ústřední mocnosti přicházely ze západní fronty Jobovy zprávy, přece nás troufalost německá zarážela a konec války byl odhadován po Vánocích nebo z jara 1919. Ještě v polovici srpna dlel excísař Karel na návštěvě v hlavním stanu, kdež se jednalo o obsazení »nových trůnů« a také se jednalo o úpravu východních hranic.

   Na tyto trůny byli navrženi kandidáti: rakouský, bavorský, pruský, saský a bulharský. 16. srpna provedl ministerský předseda baron Husarek husarský kousek a podal návrh na rozdělení Čech, chtěje tak zachrániti Rakousko. Následující den však oznamovaly denní časopisy uznání Československého státu Amerikou a Anglií a současně hlásily vyklizení posic u Bapaun;e Němci.

   Ke konci měsíce srpna svěřil mi dr. Scheiner nový úkol, který měl nám umožniti dorozumění s dohodou o tom, jak se máme přichystati a kdy konečně aktivně vystoupiti. Jednalo se o to, umožniti italským aviatikům přistání v Čechách, přijmouti od nich. zprávy a nové zprávy jim odevzdati. Promyslel jsem dokonale plán a jednalo se jen o to, kdy Dr. Scheiner zpraví italské velitelství a na kdy přistání bude určeno. Plán byl následující:

   V okolí Čes. Budějovic u Borovan, poblíž dráhy, měl příbuzný inž. Malého stateček o samotě v lese. Uprostřed lesů byly veliké louky, rovné jako dlaň, a prostranství bylo úplné skryto okolním dědinám. Jako orientace měla aviatikům sloužiti dráha, která vedla kolem. V hospodářství měli benzin pro motor, používaný k hospodářským pracím. Do statku mělo býti dopraveno větší množství benzinu k naplnění reservoiru letadel aviatiků, což by nebylo vzbudilo žádnou pozornost vzhledem k používání motoru benzinového pro hospodářské účely. Pro rychlejší naplnění aparátu benzinem měla býti připravena stlačená kyselina uhličitá v ocelovém válci, které se používá k vytlačování piva ze sklepů při čepování. Znamení pro aviatiky byl velký bílý kříž na louce, který jsme měli s inž. Malým při spatření aviatiků na obzoru v několika vteřinách učiniti viditelným. Mělo se to provésti následujícím způsobem: Byl bych si vypůjčil asi 20 ložních prostěradel, z nichž by se sešily dva dlouhé, 15-20 metrové pásy. Na konci každého pásu měla býti dvě poutka, druhý konec pásu připevněn na kulaté tyčce, o málo delší než šířka prostěradla. Na tuto tyč se mělo plátno navinouti jako opona. Z toho byly by dva neveliké balíčky, které by se dopravily na louku a ukryly.

   Na místě, kde měli aviatikové přistáti, byly do louky zaraženy čtyři kolíky v patřičných vzdálenostech. U těchto kolíků pak připraveny oba balíky s plátnem připevněné pomocí oček ke kolíkům. Jakmile by se aviatikové objevili na obzoru, byli bychom s inž. Malým, který měl pomáhat, rychle plátno rozvinuli a vytvořili bílý kíž, který by byl 15-20 metrů dlouhý a s veliké výše snadno k spatření. Rozsáhlé lesy nám v případě nezdaru poskytovaly příležitost zmizeti. Aviatikům po přistání měly býti odevzdány zprávy a my sami zprávy od nich přijmouti.

    Telefonické zprávy V Praze v naší nepřítomnosti měl zachycovati jiný spolehlivý přítel. Avšak zprávy z front a telefonické zprávy nasvědčovaly, že rychle se blíží události světového významu a bylo tedy od tohoto plánu upuštěno.

   Když pak 10. září rakouský parlament se počal rozpadávati a Poláci z něho odešli, a 13. září pak na západě Němci stále ustupovali přes Chemin des Dames, který byl ztracen, a 15. září padly pilíře Hindenburgovy linie La Fere, Laon a Rethel, dal se již tušiti brzký konec.

   Rozhodl jsem se, že urychlím přípravy pro případ naší obrany, kdyby se Německo s Rakouskem shroutilo. Odhadl jsem si v duchu dnešní sílu rakousko-německého vojska v Praze a porovnával jsem sílu a schopnost našeho odporu v případě revoluce v Čechách. Uvědomil jsem si, že našich českých 500 zákopniků i s důstojnictvem, kteří měli tvořiti dle mého úsudku jádro naši branné moci, jest velmi slabý počet proti dvěma praporům Maďarů a jednomu praporu 73. chebského pluku, které byly v Praze posádkou. I v tom případě, kdybych počítal, jak mi Dr. Scheiner naznačil, s měšťanskými sbory, Sokoly, dělnickými jednotami a dobrovolníky. Měšťanské sbory neměly dostatek střeliva a členové tělocvičných spolků byli sice dobře ukázněni, ale kromě střelců neuměli zacházeti po většině se zbraní. A k verbovaným dobrovolníkům z ulice jsem neměl žádnou důvěru, znaje jejich neukázněnost, která dlouho trvající válkou zhoubně působila i na jejich morálku. Měl jsem dostatek zkušeností jako voják z vojenských nemocnic. Rozhodl jsem se získati dalšího spojence v této snaze k sesilem naší obrany z disciplinovaných vojáků. S obratil jsem se na Jana Samce, býv. člena vyšehradského Sokola, v té době službu vedoucího šikovatele nemocnice v Sokole pražském. Vysvětliv mu několika slovy, oč jde, zavázal jsem jej čestným slovem, aby podržel moje sdělení v tajnosti. Přislíbil mi, že získá mezi uzdravujícími se vojáky invalidy a posádkou spolehlivý sbor. Brzy na to mi sdělil, že mohu počítati se 100 až 130 spolehlivými muži. Od té chvíle jsem měl se šikovatelem Samcem ještě několik porad, při kterých sám mi sdělil způsob, jak by s několika lidmi odzbrojil maďarský prapor V Josefských kasárnách. Jeho plán byl originelni, trochu odvážný, ale přece jen proveditelný. Ozbrojení čety ze Sokola mělo se státi zbraněmi, puškami, karabinami ze skladišť zákopnických, kdež bylo přes 1200-1400 kusů pušek a nábojů několik desítek tisíc. Na to jsem s inž. Malým jednal a znovu spočítal a sepsali jsme ještě jednou pušky, náboje do nich, karabiny, revolvery a množství ekrasitu, uloženého v Hrdlořezich. 'rake' mi dal inž. Malý seznam spolehlivých důstojniků, kteří skutečně do jednoho i s českým mužstvem odevzdali se do služeb Nár. výboru.
61
.

-