1915 - 1917 - Pokusy o spojení za hranicemi

1915 - 1917 - Pokusy o spojení za hranicemi
Pokusy o spojení zahranicemi
 
Zdroj: Ludvík Očenášek, Před desíti lety
(rozšířený spisek Na pomoc Dohodě) –
Vydala a tiskla knihtiskárna a nakladatelství „Pragotisk“
Peroutka a spol., Praha 1928, str. 27 - 30

 

  Jedním z těch, kdož snažili se získávat zprávy a zjednati spojení s dohodou, byl také doc. Dr. Maršan. V roce 1915 podařilo se mu získati pas do Německa, kamž zajel pětkrát a vždy přivezl odtud cizí noviny, vedle jiných cenných informací. Sdílel pak je ještě před zatčením s Drem Kramářem a Rašínem. Poměry však se čím dále stávaly nesnesitelnějšími a tu vznikla u nás myšlenka, dostati se přes hranice do Švýcar a své síly uplatniti ve smyslu, který nám byl přirozeně sympatický. Když pak se v roce 1916 poměry vyvrcholily na ostří nože a spojení s cizinou stávalo se čím dále nemožnější, uzrálo v nás rozhodnutí, že na jaře v roce 1917 se odebéřem buď oba neb jeden z nás do Švýcar. K této cestě pak konali jsme oba pilné přípravy. Plán však byl přerušen vyšší mocí. Na jaře v roce 1917 těžkou a vyčerpávající prací v nemocnici a nedostatečnou výživou můj seslabený organismus podlehl nákaze a onemocněl jsem těžce tyfem. Byl jsem odvezen do nemocnice, kdež také dva členové mé rodiny touto nemocí byli postiženi.

Stav můj byl takřka beznadějný, avšak chorobu jsem přece přestál a na svoji žádost na polo vyléčen, byl jsem propuštěn z Vinohradské nemocnice. Z mé cesty do Švýcar samozřejmě sešlo a bylo rozhodnuto, že pojede Dr. Maršan, kterému jsem nejvíce důvěřoval a který byl nejlépe zasvěcen do mých věcí. Navštívil jsem Dra Scheinera několikráte v této záležitosti. Dal mi cenné pokyny a na mé ujištění mělo být Dru Maršanovi svěřeno heslo, pod kterým se měl hlásiti ve Švýcarsku u našich přátel. Dr. Maršan byl ochoten podniknout cestu a nevrátit se.

   Ve Švýcarsku měl zůstati a spojit se s naší emigrací a posílat mi šifrované zprávy pomocí zvláštního klíče, písma a inkoustu dle našeho systému.

   Zasvětil jsem Dra Scheinera do svého plánu a byla ujednána schůze v mém bytě v Bubenči 12. srpna 1917. Tam se Dr. Scheiner dostavil a sdělil mi hesla k dorozumění a veškeré podrobnosti poslání té doby naléhavých. Pas do Švýcar měl Dr. Maršan zajištěn na doporučení policejního ředitele Kunce a také vrchní policejní  komisař  Slavíček  jej  ujistil,  že  žádost  bude  příznivě vyřízena. Přípravy k cestě byly dalekosáhlé. Předcházelo mnoho porad, jelikož byl přísný dozor na hranicích. Zvláště byl zhotoven dvojí systém dorozumívací, písemný, jenž měl i při největší přísnosti umožniti bezpečné dodávání zpráv. Jeden byl k orientování podle zeměpisné mapy Švýcar; různé kantony znamenaly různé   fronty a pořadí písmen textu pohlednice znamenalo ocenění celkového stavu i jednotlivostí jak politicky, tak vojensky, takže ze samotné pohlednice úplně čisté, nepopsané, dalo se již čísti, jak jsme se přesvědčili opětnými zkouškami před tím konanými. Klíč jsme si oba zapsali a uschovali. Druhý, ovšem ještě důkladnější a naprosto jistý způsob dorozumění jsem nalezl pro zprávy, které by dříve uvedeným způsobem nedaly se přesně sděliti. Sestrojil jsem plechovou destičku přesné velikosti pohlednice, opatřenou provrtanými dírkami ve vzdálenosti asi 3 mm, takže vypadala jako síto. Destičkv byly dvě, přesně stejné, takže když se na sebe položily otvory, se kryly. Jednu destičku měl Dr. Maršan umístěnou v kufru mezi  stěnami zalepenou a druhá zůstala u mne. Každá dírka v destičce odpovídala  jedné písmeně  abecedy, ale dle pořadu určeného tajným klíčem.  Za takový zvolena báseň nebo píseň nám oběma známá.  

   Pro první čas byla to první sloka »Hej Slované«, takže první dírka znamenala H, druhá E, třetí J atd. Chtěl-li se napsati dopis, položil odesílatel deštičku na pohlednici nebo obchodní tiskopis a neviditelným inkoustem, který nám známým chemickým procesem stal se viditelným, vytečkoval dírkami příslušné tečky, značící písmena. Doma provedené zkoušky se osvědčily a byli jsme jisti, i kdyby censura byla odhalila na pohlednici neb pod. tečky, nemohla naprosto seznati, co v zdánlivém nepořádku roztroušené tečky po papíru znamenají.

   Zároveň byl zhotoven na cestu zvláštní kufr, dle běžných typů, avšak stužící dřeva byla zhotovena z několika prkének a uvnitř ponecháno místo na listiny. I stěny byly dvojité, avšak kufr byl tak zpracován, že by se byl musel rozsekati, aby se přišlo na vnitřní obsah. Celá akce byla nákladná, bohužel však tři dny před odjezdem Dra Maršana z důvodů, které nejsou jasný a asi vlivy, které se vymykaly naší ostražitosti, cesta zmařena. Tolik je jisto, že vlivem vojenských úřadů a jak se později zjistilo od válečného dozorčího úřadu byl Dr. Maršan v poslední chvíli tajně kvalifikován a jako osoba nebezpečná slovanským smýšlením a odpůrce rakouské myšlenky označen a pas přes hranice mu nevydán.

   Když pokus cesty do Švýcar se nezdařil, hledal jsem jiný způsob, jak pomoci naší věci. Navštěvoval jsem často Dra Scheinera, s nímž jsem promlouval nejen o situaci v té době, ale uvažovali jsme hlavně, co nastane v době nejbližší, jak bychom pomohli a jak by bylo nutno nejlépe se připraviti pro budoucnost. Také s Drem Maršanem jsem se často radil a z pečlivě jím sčítaných úředních listin o ztrátách německého vojska odhadovali jsme, jak dlouho asi Německo vydrží se svým mužstvem, resp. kdy bude u konce. Panu Dru Scheinerovi pak jsem předkládal různé návrhy na to, jak bychom se měli připraviti k obraně, po případě k násilnému převratu v tom okamžiku, až se Rakousko shroutí a až nastane u nás bezvládí apod. Měli jsme v úmyslu pokud možno opatřiti zbraně a munici, po případě třaskaviny. Dr. Scheiner se mi svěřil, že má z dřívějších dob větší množství nábojů do pušek a několik střelných zbraní. V lazaretě jsem sbíral patrony od vojáků z pole přicházejících. To mělo stačiti k ozbrojení několika odvážných lidí, kteří by se v dané chvíli zmocnili některého většího skladiště zbraní. Na začátku roku 1918 vypátral jsem, že vedle hostivického skladiště zbraní a třaskavin nalézají se také ve větším množství ručnice a střelivo v zákopnických kasárnách na Invalidovně. Získal jsem pro své plány jednoročního dobrovolníka inž. Malého, sloužícího u zákopnického pluku. Inž. Malý, z českých rodičů v Chorvatsku narozený a vychovaný, byl nadšený vlastenec, kterého jsem brzy plně získal pro naše záměry, stal se mým důvěrníkem a ochotně mi pomáhal k chystanému »spiknutí«. Zhotovil pro mne plán kasáren a skladišť zbraní, sdělil mi, kolik třaskavin mají v zásobě, spočítal přesně pušky, karabiny i revolvery, označil na plánku, v kterých budovách se co nalézá, a uvolil se, že až půjde do Hostivic »fasovati« třaskaviny pro zákopníky, že i tam načrtne plánek a zjistí celou situaci. Tyto přípravy měly sloužiti k lehčímu zabrání těchto objektů. O tom všem jsem Dru Scheinerovi dal zprávu, načež mi odpověděl: »Pracuj v té věci dále.« Svěřil mi, že i s jiné strany se pracuje na zřízení Národní obrany, ke které měly býti přibrány různé dobrovolné sbory v daný okamžik. Po této rozmluvě cítil jsem povinnost tím více pracovati a slova Dra Scheinera »Pracuj v té věci dále« bvla mi nejvyšším rozkazem.