Ludvík Očenášek - Před desíti lety (1928)

 
Motto:
"Nepodlomen - utrpením zocelen, věřil a věří národ náš, že z bouří světové války vykvete také jemu nový, lepší život ....."

Strana 5 - 6

U bra Očenáška

   Sedím v kanceláři u Očenášků ve Vodičkově ulici. Prohlížím S velikým zájmem a nevýslovnou dychtivostí vše, co mi br. Očenášek ukazuje. Před námi leží skupina fotografií, různé dopisy, nákresy a sta dokumentů.

   Br. Očenášek dívá se na mne dlouhým, dobráckým pohledem, tím pohledem, který prozrazuje již napřed vzácnou povahu a nevýslovnou dobrotu člověka, rozdělujícího poslední sousto se svým druhem. Je velmi málo tak vlasteneckých - nezištných povah. Opravdu nezištných, pravím, vždyť muž - sokol riskuje svůj život a vydává se téměř rakouské šibenici z čisté vlastenecké lásky, ačkoli ví, že může rázem zničiti svou četnou rodinu a hlavně: zničiti se finančně, dávaje své služby a energii národu, bez ohledu na zdroj příjmů - na svůj závod. 

   Br. Očenášek vypravuje, stoje uprostřed svého domácího musea. Tvář jeho mění se podle obsahu vzpomínek. Ukazuje mi právě fotografie lazaretu pro vojsko v pražském Sokole. Vzpomíná na nemocné vojáky, které sám roentgenoval a na ty, kteří mu rádi prodávali zbraně, jichž skřínky v tělocvičnách hostily na sta.

   „Kdybych vám měl vše vypravovat, nestačil by na to ani měsíc. A napsat o všem knihu? Ta by byla tak obsáhlá, že by nám ji nikdo nečetl“ praví br. Očenášek s humorem, ukazuje mi krásně Jarošovy originály, uchovávající nám v barvách smutnou dobu světové války i radostné chvíle převratu.

   Škoda, že nemohu vyslechnouti vše to, co by br. Očenášek vypravoval a těším se na novou brožurku, kterou nám autor připravuje.

Strana 7 -8

Před desíti lety.

   Jako sen připadá nám dnes provolání Národního výboru ze dne 28. října 1918, kdy nám zástupci národa ohlásili, že uznáním Dohody Čsl. stát vstoupil tímto dnem v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa a vzpomenuto našich slavný dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelných výkonech čsl. legií na Západním bojišti a v Sibiři.

   Tu maně vynořují se vzpomínky na dobu válečných útrap a zkrušení našeho národa ve spárech rakousko-uherské hydry, kdy právě výkvět našeho národa byl persekvován, vězněn a popravován za každý sebemenší poklesek projevu, vytrysknuvšího z deptaného smýšlení. Byli Jsme velezrádci, donucováni k naprosté poslušnosti a pasivitě v celém politickém životě!  A persekuce tím více se přiostřovala, čím radostnější přicházely zprávy z bojišť, že naši hoši dávají se na frontách zajímati a tvoří v zahraničí čsl. Legie.

   Přes všechno úsilí vídeňské vlády nepodařilo se však přivésti v Čechách náš lid k naprosté trpnosti a povstávali jednotlivci, kteří se obětovali a vydávali v nebezpečí života, aby národ utvrzovali ve víře, že po tomto jeho bičování a ukřižování musí jedenkráte přijíti vzkříšení, a že, bude-li lid nezdolně trvati na svém protirakouském smýšlení, musí se při ukončení války dosíci úplné samostatnosti.

  Čeští politikové scházeli se ihned po zážehu světové války k poradám u předsedy agrární Strany, Antonína Švehly. Později byla to proslulá t.zv. "rada desíti", která byla v stálém styku s profesorem Masarykem, vůdcem celé naší zahraniční akce, jenž ji soustřeďoval a organisoval. Mimo to utvořila se i tajná Společnost „Maffie“ k usnadnění styků mezi naší vlastí a zahraničím, která měla v Praze několik středisek. Jedno se utvořilo kolem profesora Masaryka, druhé kolem Dra Kramáře a Dra Rašína, třetí, sokolské, kolem Dra Scheinera. Tato střediska byla v čilém vzájemném styku.

   A mezi těmito nadšenými, obětavými členy „Maffie“, seskupenými kolem Dra Scheinera a Dra Šámala, nalézáme i br. Ludvíka Očenáška, jehož činnost během války nejlépe ilustruje přítomný spisek, v němž je líčen jeho vynález vzdušného torpeda, pátrání po telefonní lince Vídeň - Berlín a zachycované rozhovory mezi státníky vídeňskými, berlínskými atd.

T. S.